Příroda a životní prostředí
Obec Doubravy se nachází na
území Zlínského kraje.
Leží 12km jižně od Zlína při silnici do
Luhačovic a Uherského Brodu. Horopisně patří k
pásmu Vizovických vrchů, které jsou
součástí
Bílých Karpat.
Nejvyšší místo
rozsáhlého doubravského katastru o
1018 ha leží v nadmořské
výšce 517 m.n.m., severně od obce v
lesích. Nejnižší místo
bychom našli při odtoku Černého
potoka - 295 m.n.m.
Vlastní obec se rozkládá v
údolí orientovaném k jihu, od severu
chráněném hradbou lesů,
které zabírají polovinu
katastrálního území. V nich
pramení Kaňovický a Černý potok,
odvodňující území.
Při Černém potoku se zachovala jedinečná
ekologicky významná oblast (EVKO)
Zelené údolí u
Doubrav. Niva potoka je chráněna jako
přírodní památka s názvem
Uhliska a navazuje na ni
další ochranné pásmo s
květnatými loukami. Dodnes se tyto mokřady zachovaly jako
jediné
ve zlínském okrese. Můžeme zde vidět, jak
vypadaly potoky s původními břehovými porosty a
jejich okolí v podobě lužních olšin a
mokřadních luk s mnoha druhy ohrožených rostlin a
živočichů.
Části "Uhliska" a "Poledniska" byly spojeny do
chráněného území v
kategorii "přírodní památka"
vyhláškou okresního úřadu
Zlín v roce 1991. Mají kromě už
zmiňovaných mokřadů zachovat také
zbytek přestárlého bukového porostu.
O šest let později byl na katastru obce
zaregistrován další
významný krajinný prvek,
lesní
tůň Jezero. Mělká terénní deprese je
sezónním rezervoárem
povrchové vody. Našli bychom ji
na východně orientovaném svahu asi 2km severně od
vesnice v Oskerušném lese v těsné
blízkosti
nivy Kaňovického potoka.
Lesy v Zeleném údolí jsou z
velké části zachované v
původním složení druhů dřevin - v
nejnižší
části vrboolšové s jasany,
navazují výše položené
dubobučiny a dubohabřiny s bohatým výskytem
vzácných bylin. Můžeme upozornit na sasanku
hajní, ostřici chlupatou, prvosenku
vyšší, violu
lesní, okrotici mečolistou a lílii zlatohlavou.
Rostlinné bohatství doplňují i
vzácné druhy zvířat - datel
černý, holub doupák a na okrajích
lesů motýli bělopásek topolový,
batolec duhový a batolec červený.
Na mokřadních loukách se složení fauny
a flóry proměňuje v závislosti na
výšce hladiny vody.
Mezi ohrožené druhy rostlin, které
území ochraňuje, patří prstnatec
májový a prstnatec pleťový.
Na vlhké prostředí se váží
hlavně druhy ohrožených obojživelníků. Při
soustředěném pozorování
můžeme zahlédnout například mloka
skvrnitého, čolka horského, rosničku zelenou a
skokana horského.
Nesmíme vynechat také zástupce hmyzu,
konrétně motýlů. Vzácností
jsou tři druhy modrásků - bahenní,
blopásný a tečkovaný, a
také ohliváček černočarý, druh,
který byl v minulosti vyhuben na území
Velké Británie. V Černém potoce žije
rak říční a pstruh potoční. O
významu přírodního
bohatství
Doubrav a nutnosti jeho pečlivé ochrany svědčí
také to, že se odborníci rozhodli v roce 2004
navrhnout Uhliska do seznamu evropské soustavy
chráněných území, NATURA
2000, mezi evropsky
významné lokality.
O kosení luk, rozmísťování
budek pro ptáky, čištění
tůní a mnoho dalších prací,
které udržují
přírodní památku v dobrém
stavu, se starají členové ČSOP
(českého svazu ochránců přírody)
Zelené údolí u Doubrav.
Na katastru obce bychom našli i další
cenná území, která
zasluhují ochranu. Patří mezi ně
Poledniska, les, který získal svůj
název podle toho, že do něj obecní
pastýř vodil v poledne
dobytek, aby jej uchránil před sluncem a vedrem. Dodnes se
zde dochovaly některé nejstarší
stromy, mezi mladším porostem bychom
našli i ojedinělé dvě staletí
staré buky.
Ohrady jsou pastviska nad obcí o výměře 12,25 ha.
Bohaté bylinné patro
provází také množství
dřevin. Napočítali bychom zde minimálně 24 druhů
stromů a keřů. V travních porostech se
vyskytují i vzácné lilie
zlatohlavé, na jaře prvosenky
vyšší a jarní, hvězdnatec
čemeřicový
a jiné chráněné rostliny. Ve
starých "doupných" stromech s mnoha dutinami
mají významné
hnízdiště ptáci.
Ještě bohatší výskyt
dřevin, tentokrát 28 druhů, najdeme na pastvině Podlovisky,
400m
jihovýchodně od obce. Kromě lilií a prvosenek,
jaké rostou i v Ohradách, zde najdeme
také hrachor jarní, sasanku hajní a
množství druhů ptáků a obratlovců.
Háj Kopánky, zalesněný duby a buky,
má dochováno původní
bylinné patro. Jako jedna z prvních
zde na jaře rozkvétá sněženka
podsněžník. K lesu patří i louka, na
které bychom našli orlíček
planý.
Lokalita s mnoha bylinami je nejzachovalejší
ukázkou toho, jak původní porosty v
okolí vypadaly.
Doubravy patří do ovocnářské oblasti a
v teplých periodách se zde v minulých
staletích
pěstovalo i víno. Vesnice byla vždy obklopena mnoha
starými stromy. Rostl zde jeřáb
oskeruše,
podle kterého se jmenuje Oskerušný
les. Bohužel dodnes se na katastru zachovalo jen několik
málo většinou mladých stromků, ačkoliv
kronika z počátku 20. století jich
zaznamenává desítky.
Také staré lípy, rostoucí
přímo mezi domy, byly skáceny při
úpravách silnice.
Obec Doubravy (původně Veledoubravy) získala svůj
název podle okolních lesů, ve kterých
rostly převážně duby. Krásu krajiny a
zachované přírodní
bohatství můžeme obdivovat dodnes.
Jak je okolní příroda přizpůsobivá i
přes drastické lidské zásahy,
dokládají například různé
druhy hmyzu (roháč obecný) a ptáků,
kteří se po vykácení
starých stromů v lese, kde sídlili
v trouchnivém dřevě a dutinách, přestěhovali do
letitých ovocných stromů v sadech a
zahradách
za domy. Vznikl tak pozoruhodný biotop, v
přímé blízkosti lidských
obydlí, bohatý na vzácné
zoologické druhy.
style="height: 3px; width: 700px; margin-left: 0px; margin-right: auto;" color="#000000"> FOTOGRAFIE Z PŘÍRODY V DOUBRAVÁCH:"Jezero" - Významný krajinný prvek (824 m2) vyhlášen 28.7.1997. Mělká terénní deprese - sezoní rezervoár povrchové vody cca. 2 km severně od obce Doubravy na východně orientovaném zalesněném svahu. Vyhlášen pro zachování celkového charakteru biotopu a zejména ochranu ohrožených drobných obratlovců - výskytuje se Mlok skvrnitý, Čolek horský a Kuňka ohnivá. Uhliska jsou přírodní památkou - nivní mokřady s chráněnými živočichy i rostlinami. (foto Pavel Šnajdara) Více na: www.jiznivalassko.cz Motýla modráska očkovaného můžete uvidět na loukách, na kterých se vyskytuje rostlina krvavec toten, právě v té probíhá jedna z etap jeho vývoje. (foto Pavel Šnajdara) Motýla otakárka ovocného naleznete nejlépe v křovinách, remízcích na pastvinách a sadech poblíž planých trnek. (foto Pavel Šnajdara) Brouk roháč obecný žije především v tlejícím dřevu starých dubů ale i v hrušních a jabloních starých sadů. (foto Pavel Šnajdara) Kudlanka nábožná je sice subtropický druh hmyzu, ale v poslední době se stále častěji v důsledku oteplení klimatu nalézá i u nás, vidět ji můžete na "Šiškovém kopci". (foto Pavel Šnajdara) Sklípkánek černý je velmi vzácný druh pavouka, který žije pod zemí a na povrchu je pouze vyústění chodbičky spletené z hustých pavučinových vláken. Žije v terénu bez křovin a stromů. (foto Pavel Šnajdara) Více na: www.bilekarpaty.cz Vřetenuška čičorková sající nektar z květu. (foto Pavel Šnajdara) Křižák pruhovaný je subtropický druh pavouka, připomínajícího vzhledem vosu. (foto Pavel Šnajdara) Zlatohlávek zlatý je překrásný brouk vyvíjející se ve ztrouchnivělých starých ovocných stromech. (foto Pavel Šnajdara) Uhliska - jedna z tůní pro drobné obojživelníky. (foto Pavel Šnajdara) Rosnička zelená - drobná žabka s prsty zakončenými typickými přísavkami. (foto Pavel Šnajdara) Žabka kuňka žlutobřichá svou kůží vypouští na obranu před predátory jedovatý sekret. V současnosti je už ohroženým druhem. (foto Pavel Šnajdara) Čolek velký žije v hlubších slunných vodách, kde nejsou vysazeny dravé ryby, a můžeme ho vidět pouze na jaře v době námluv. (foto Pavel Šnajdara) Užovka obojková ve svém prostředí mezi žabími pulci. (foto Pavel Šnajdara) Typické břehové porosty Černého potoka s blatouchem bahenním a kozlíkem lékařským. (foto Pavel Šnajdara) Okrotice dlouholistá je orchidej listnatých lesů. (foto Pavel Šnajdara) Prstnatec májový je orchiej mokřadních luk. (foto Pavel Šnajdara) Křivatec žlutý, tato lilie nádherně rozkvétá na jaře na vlhčích květnatých loukách. (foto Pavel Šnajdara) Polostinný lesní druh prudce jedovatého keře - lýkovec jedovatý. (foto Pavel Šnajdara) Sněženka podsněžník kvete v Doubravách brzy z jara v Kopánkách a v Uhliskách. (foto Pavel Šnajdara) Uhliska na jaře s bílým chmýřím suchopýru. (foto Pavel Šnajdara) Zelené údolí u Doubrav (tzv. "Zeleňák") - pohled do údolí od obce. (foto Pavel Šnajdara) Šetrné kosení porostu - znamená bez použití strojového kosení rotačními sekačkami a s nejmenším škodlivým zásahem do přírody. Při kosení kosou, nebo i žací lištou nedochází k rozdrcení rostlin a živočichů. (foto Pavel Šnajdara) Místní názvy v Doubravách
Začneme-li místními názvy
přímo u zastavěné části obce,
musíme podotknout, že obec se
rozdělovala dříve na Dolňansko ( třeba domy č.1 až 8 a 60,
57, 47, 50, 51, ), Horňansko
( č. 9, 10, ..., 20, 21, ..., 31, 33,... ), Sůchov ( č. 35, 36, ...42,
45, …) a Chalůpky
( č. 48, 55, 59, 77, 89, ... ). Nyní, když se
zástavba obce zvětšila,
používá se těchto
výrazů stále a ještě se přidal
název nové části Doubrav,
vystavěné přibližně r. 1980, z
větší části na poli
bývalého lesního družstva -
Pražská čtvrť (č. 131, 132, 133, ... 141,
142, ...158, 159, ... 166). V současné době se
začíná stavět na Končinách (č. 175,
...).
Tento název je však přidělen
nesprávně, tato místní poloha se vždy
jmenovala Ohrady.
Na Dolňansku je jedna ulice s názvem Brodisko, se starou
původní zástavbou domů. Za vsí u
silnice k Březůvkám býval dříve
osamocený domek na Okruhlicách (č.17), ale dnes
již je
vlastně na konci vesnice, která se postupem času
zástavbou doplnila až k němu. Na Dolňansku,
Horňansku a Sůchovu žili velcí hospodáři a v
Chalůpkách bydleli méně majetní a i
nemajetní
domkaři. Uprostřed obce ve svahu byl hospodářský
dvůr, který v minulosti patřil šlechtě. Dnes je
již zbořený a na místě jeho
severovýchodního křídla je vystavěn
bytový dům bývalého JZD.
U dědiny, v trati Místní poloha, byla Humna a Žlébky, v Humnách (č. 155), na Žlébkoch (č.151) je částečně také výstavba nových domů, zrovna tak i na Drahách (č. 134, 136, 120), na Zakovářovém ( č. 97, 99, 101, 123, 117, ...), v Oborce (č. 170) a v Hefkové zahrádce (č. 93). Musíme vzpomenout také dvě doubravské samoty. Jedna je Na Větřáku (č. 78), bývalý větrný mlýn na kopci Doubí u Velkého Ořechova, druhá, opuštěná, je Pod Horama (č.88) ve směru k březovským pasekám. Rozdělíme-li popis území na zalesněné a bezlesé, můžeme tak první popsat to, co z polí, luk a sadů uvidíme při průjezdu obcí. Jedeme-li od Zlína k Luhačovicím, tak nad Bohuslavicemi vyjíždíme z lesa na Hraničkách a otvírá se nám pohled z kopce do Doubravského údolí. Pole vlevo od lesa až po farmu zemědělského družstva je Nádevsí, pruhu hned u hraniční cesty až po les Zábrančí se říkalo Obecní Loska. Nádevsí bylo například Bilkovo a také Václavovo a za nimi u lesa Zábrančí a Rosoší bylo pole Malotovo Rosoší a před ním Václavovy Roviny. Na Václavových Rovinách, Malotovém Rosoší a Nádevsí u farmy se nyní pasou dostihoví koně, jinak pole Nádevsí je u silnice orné. Místu pod Nádevsím u potoka, kde je roubená stodola, se říkalo Kůt. Vpravo je v oraném honu malý lesík, tzv. Lekšův, mezi ním a lesem Trvajovská a hned u silnice se říká Tabule, za nimi je pole s názvem Loska, až v koutě mezi lesy. Pod Lekšovým lesíkem je mírný svah Kučovánky dosahující k polní cestě, která vede ze silniční zatáčky od potoka k lesu Neradovu. Mezi touto cestou a Kaňovickým potokem je rovinka Zálučí, kde je v současné době postaven myslivecký posed. Nad Zálučím k lesu vidíme orané pole Lipiny a za Lipinami a Zálučím vlevo stromový porost v terénní prohlubni Jančův lesík. Sjíždíme-li z kopce ke Kaňovickému potoku, vidíme vlevo za zatáčkou při jeho toku stromový porost Rosošný žleb, který se táhne až do hlubokého lesa k prameništi. Pak přejíždíme potok, kde vpravo před námi je pole Dílca. To určíme snadno podle kamenného kříže, který je na poli zhotoven na vrcholu kopce před vesnicí. Za ním se svažovaly k domům již jen Záhumenice. Chvíli zastavíme u kříže a rozhlédneme se přes ves směrem k Velkému Ořechovu a k lesu Neradovu. Za již zmíněným Jančovým lesíkem pokračuje níže ve stráni u potoka sad Úprzlí a nad sadem u lesa se oranému poli, začleněnému v honu, říká Štěpnice. Uveďme pro zajímavost to, že zvláštní místní název Úprzlí je údajně odvozen od rčení, že tudy "uprzli" (unikli) cikáni z dědiny. Dále k horizontu je velké orané pole Vrcha a vidíme na něm až na kopci u Velkého Ořechova samotu Na Větřáku. Pod tímto stavením je lesík u silnice Janotovo boří. Před ním, blíže k nám v poli, se části nyní již oraného pole říkalo Březí nebo Machače. Dříve se tu pásal dobytek a stávaly cikánské bůdy podél polní cesty do Zlámance. Pod Vrchama k vesnici jsou další Záhumenice. Za zády, na druhé straně za silnicí, je zemědělská farma. Byla vystavěna část od vsi na Drahách, věže na močůvku na Mezihrází, a tam, co jsou stáje pro koně, na Nádevsí. Projedeme vesnicí, kterou jsme si již popsali v úvodní stati a vyjíždíme u fotbalového hřiště vybudovaného na louce a mokřadu Výpustě. Za potokem je hráz a louka s místním názvem Za Bilkovo. Do kopce pohlédneme na orané pole Drahy a dále Mešník. Za polem k Újezdu je Mešníkový žleb, který se táhne od silnice až k potoku a ve kterém je nyní již nepoužívaná skládka komunálního odpadu. Za "Smeťákem" pod cestou u Velkoořechovska jsou louky a remízky Nivy. Dole za Výpustů, dále pod silnicí u potoka, jsou políčka a louky Podevsí až k Hřivínovu Újezdu a za potokem stoupá svah v Ohrádky. Tvoří ho z části políčka a z části sady a remízky. Na levé straně za vsí se mírně zvedá jižní svah Ohrady, na kterém se v současné době buduje nová zástavba rodinných domků. Pak dále pokračují podél cesty louky Končiny a úzký lesík v terénní prohlubni Rudkov. Až u Hřivínova Újezda poslední pole po levé straně situované také na jižním svahu je Panské kuse. Kopec, který se vypíná nad tím vším, je Kamenec a tak není divu, že pastvina u lesa na doubravské straně je nazvána Kamence. Tolik o průjezdu obcí od Zlína k Luhačovicím. Viděli jsme však jen velmi malou část z katastrálního území, pro další výhled si budeme muset vyjít severně nad ves na kopeček za č. 153. Stojíme na polní cestě Zlínský chodník a ponejvíce nás uchvátí pohled do hlubokých lesů, ale o nich si povíme později. Nyní se zadívejme na pole a louky. Zatím, co předchozí zmiňované Nádevsí, Dílca, Lipiny, Drahy a Vrcha byly orané, zde již vidíme jen pastviska. Podíváme-li se vlevo, dohlédneme až k bohuslavským Hraničkám a můžeme si zmiňovanou oblast prohlédnout z jiného úhlu. Pojďme si popsat území od farmy ZD. Nad farmou, blíže k nám, jsou pastviny Psinka. Určíme je nejlépe podle vybudovaného vodojemu pro kravíny. Kdybychom šli po Zlínském chodníku dále k lesu, míjeli bychom nalevo pole Dlůhé, před kterým je hrázový porost Záchraščí a až před lesem je pastvina Polednisko a bývalé Přísadnisko s blízkou terénní sníženinou Močár. Les vzadu, který vidíme, je od Bohuslavic Zábrančí, Rosoší a u Poledniska Krokva. Pokud se zadíváme z našeho kopečka mírně vpravo, stáčí se před lesíkem Šišků kopec polní cesta do Dolin a za lesíkem je druhá do Šťavnice. Obě cesty vedou k Černému potoku. Nad Šiškovým kopcem u Zlínského chodníku je bývalá obecní pastvina Kerchov. Dále vpředu vpravo jsou již jen pastviska a les Oskorušné. U samého Poledniska se říká části lesa Oskorušného "Bílá bučina", protože zde rostou mohutné bílé buky. Jeden z nich je nazván Pešlůj a je starý údajně přes tři sta let. Les Kopánky je vidět více vpravo. Pole před ním je orané a jmenuje se Okruhlice. Pro další výhled do okolí si vyjdeme na kopec Kamenec. Stojíme-li na pastvisku Kamence, kousek nad regulační stanicí plynovodu, uvidíme vlevo před Okruhlicemi Michalovy, ty nad silnicí jsou Horní Michalovy a pod silnicí okolo malého potůčku z obou stran jsou Dolní Michalovy až po dům č. 93. Přímo pod námi, směrem k odtoku Černého potoka k Hřivínovu Újezdu, jsou Kamenečky a za potokem téměř vpravo pod lesem Podlovisky. Úplně vzadu, kde nedohlédnu, jsou Bečáky. Orané pole Oskorušky vidíme za potokem u silnice. Poznáme ho podle úzkého lesíka Brdka, který stoupá od pole rovně k březovskému hřbitovu, a také podle toho, že na jeho prvním dubu jsou umístěny Boží muka. K Březůvkám se vine silnice, zleva u ní, pod hřbitovní kaplí, je pole Kůty, zprava Trubačka. Blíže k Doubravám, před Kůtama, jsou Zbrodky, a u Černého potoka louka a mokřad Čáslavky. Vzadu již vidíme ve svahu malý lesík Pod Horama s mysliveckou chatou a zalučený svah od lesíka k Černému potoku je Střážná. Velký les vzadu se jmenuje zkraje Podhoří, dále Mezihoří a Hunčov, vzadu Paseky a úplně k vrcholu kopce a k Březovským pasekám končí Doubravský les Zápasečí. Údolí Černého potoka se stromovým porostem a mokřadními loukami, které vidíme mezi lesy, jsou Uhliska. Uděláme si procházku do Uhlisek a projdeme se podél celého toku od silnice proti proudu až na konec velkého vzrostlého lesa ke březnickým pasekám. Cestou se můžeme kochat krásnou, naštěstí ještě zdaleka nedotčenou přírodou s výskytem nádherných a některých dokonce chráněných rostlin a živočichů. Vydáme se od mostku zprvu po pravé straně potoka Čáslavkama a dojdeme na Podstrání. Hned za potokem se říká také Kůty a nad tím se zvedá zalesněný svah Kopánky a dále u potoka za Kopánkama jsou Strže. Přejdeme mostkem na druhou stranu a ocitneme se ve Šťavnici. Nad námi výše je pastvina Oskorušné. Ocitáme se v Uhliskách, za potokem ve svahu vidíme louku Přídanky, pastvinu Na Drahách a vzadu je vzrostlý les Podhoří. Procházíme vzhůru podle potoka pod lesem Oskorušné a přicházíme k táboru ochránců přírody, který je na loučce v Přední Kopánce. Dále pokračujeme a přicházíme ke dvěma stržím zleva se svažujícími do potoka, z nichž první se říká Habrovanská dolina a druhé Včelíny. Tyto dvě strže se jakoby sbíhají u potoka na velmi podmočeném palouku pod lesem. Dostali jsme se k dalšímu přechodu přes potok na pravou stranu a vcházíme na Garlíkovu lůku. Poznáme ji podle studánky s chráněným pramenem. Stoupáme nad ní mírně vzhůru cestou po okraji lesa k levostrannému malému přítoku Černého potoka z lesa Hunčova a při jeho přebrodění si povšimneme jakoby ostrůvku v potoce s názvem Hrančíkova zahrádka. Za tímto místem se okolí potoka nazývalo Ráj. Začínáme stoupat lesem k vybudované vojenské cestě, která vede z bohuslavských Hraniček na Pindulu a míjíme Boží muka na buku v lese Paseky. Chůzí dále do kopce vyjdeme na zmíněné asfaltové cestě a před námi les je již Zápasečí. Nepůjdeme do něj, ale scházíme po asfaltce vlevo až k potoku, abychom mohli pokračovat proti jeho proudu. Ujdeme asi tři sta metrů a přicházíme na Důbravské mezihorské lůky. Rozhlédneme-li se vlevo, uvidíme za potokem les Jezera a ještě více vlevo a zpět k Bohuslavicím les na kopci, jenž je nazván Zbojnická cesta. Vpravo je již zmiňovaný les Zápasečí a přímo před námi, kam se ještě půjdeme podívat, je soutok dvou pramenů Černého potoka. Ten, co vidíme z levé strany, teče z Jam. Půjdeme-li lesem Jamy v tu stranu a stočíme se do kopce mírně vlevo, vidíme první březnickou samotu na Kříbech, mineme ji a pokračujeme okrajem lesa na jeho vrchol Roviny. Tím končí naše procházka lesem, protože zde již vycházíme u další březnické samoty z lesa ven. Pokud se rozhodneme, že s procházkou ještě neskončíme a obejdeme celý les, tak je nejlépe se do Doubrav vracet mírným svahem dolů až na Poledniska chodníčkem, kterým se dříve cestovalo mezi Zlínem a Doubravami. Zde stojí za povšimnutí hraniční kameny, které jsou osazené do země. První kámen na Rovinách je trojboký a rozděluje katastrální území Doubrav, Bohuslavic a Březnice, další jsou čtyřhranné a oddělují pouze Bohuslavice od Doubrav. Následuje les Zbojnická cesta zleva i zprava chodníku a potom místo, kterému se podle velkého mraveniště, údajně přes tři metry, říkalo U Mravenčáku. Za Mravenčákem přicházíme do lesa Krokva a chůzí mírně z kopce se dostaneme až k východu z lesa, kde si povšimneme dalších tří obrázků umístěných na stromech. Jsme na Polednisku a pokud se chceme vrátit k výchozímu místu, procházíme loukou směrem k vesnici až k cestě do Dolin, následně Dolinama a podle Černého potoka zamíříme k mostku přes Černý potok. Česnek medvědí (Allium ursinum) Léčivá rostlina.
Česnek medvědí je jednou z nejznámějších
rostlin
lidového lékařství a má mnoho způsobů
využití. Sbírají se listy, nať i cibule.
Jeho účinky jsou však menší než u česneku
setého (liší se obsahovými
látkami). Droga z česneku se může použít při
nachlazení, při onemocnění
horních cest dýchacích, má
baktericidní účinky. Působí rovněž fungicidně,
ničí
mykózy a plísně. Snižuje také krevní tlak a
působí proti kornatění cév. Používá
se jako prostředek ničící střevní baktérie,
dále také proti nadýmání, proti
střevním parazitům. Botanická
charakteristika: Léčivá
rostlina. Česnek
medvědí je jednou z nejznámějších rostlin
lidového lékařství a má mnoho způsobů
využití. Sbírají se listy, nať i cibule. Jeho
účinky jsou však menší než u
česneku setého (liší se obsahovými
látkami). Jako všechny ostatní druhy rodu
Allium obsahuje i čenek medvědí silice se sirnými
sloučeninami. Účinné látky
působí v mnoha směrech. Droga z česneku se může použít
při nachlazení, při
onemocnění horních cest dýchacích,
má baktericidní účinky. Působí rovněž
fungicidně, ničí mykózy a plísně. Snižuje
také krevní tlak a působí proti kornatění
cév. Používá se jako prostředek
ničící střevní baktérie, dále
také proti
nadýmání, proti střevním parazitům. Někteří
lidé mohou být
alergičtí na česnekové silice. Některé
alergické reakce mohou být vážné,
projevují se po požití česneku otokem hrdla nebo
dýchacími potížemi, při
kontaktu s pokožkou může dojít k jejímu
podráždění a zarudnutí.
Užívání česneku
může vyvolat i vedlejší účinky –
potíže dýchání, tělní zápach
či krvácení.
Nadměrné užívání česneku může vyvolat
průjem a nadýmání, záněty ledvin. Listy a stonky se
mohou
konzumovat brzy na jaře, přidávají se do salátů.
Mají typickou česnekovou
příchuť, jsou však méně aromatické než
listy a stonky česneku setého. Česnek
medvědí se užívá čerstvý, jeho
účinky se sušením ztrácejí. Proto se
pro
dlouhodobější užívání
vyrábí z listů tinktura, kterou přidáváme
do vody nebo
čaje. Šťáva z listů se někdy
používá jako hmyzí repelent. V minulosti se šťávy z česneku využívalo při
desinfikaci v domácnostech. Často pěstován jako okrasná
rostlina v zahradách a parcích. Svěží zelené listy medvědího česneku mají
nezaměnitelnou vůni a chuť. Najdete
je při prvních jarních procházkách a domů si s nimi přinesete úžasnou přísadu
do jídla i bylinku, která prospívá zdraví. Česnek
medvědí nám v kuchyni
rozhodně neprokazuje žádnou medvědí službu, naopak je v
době vrcholícího jara,
kdy se další byliny teprve probouzejí,
skvělým pomocníkem při ochucování.
Rostlinka se příliš nepodobá česneku, jak jej
známe ze záhonků. Na rozdíl od
běžného česneku má listy podobné konvalince
– špičaté, široké, botanik řekne
kopinaté, s dlouhým řapíkem. Kvete
bílými květy, jejichž květenství tvoří
koule. Kvetoucí porosty česneku medvědího v podrostech
listnatých lesů jsou
velmi dekorativní. Doba jeho krásy je dosti
krátká – odkvétá rychle, v době,
kdy se stromy nad ním obalí listy a začnou bránit
přístupu světla. Česnek
medvědí je stínomilný, vlhkomilný a
má rád jílovité půdy. Pěstovat ho můžeme i
v nějakém zastrčeném koutě zahrady. Pokud má
vhodné stanoviště, chová se jako
plevel a ostatní rostliny rád utiskuje. Jíst se dají všechny části Chuťově
nejlepší jsou mladé
listy, které vyraší ještě dříve než
květy. V kuchyni mají také nejširší
použití.
Nejsilnější chuť mají naopak pacibulky
vznikající po odkvětu. Ty jsou vhodné
například pro výrobu ochuceného octa nebo oleje,
ale nehodí se do pokrmů,
jejichž receptura vyžaduje česnek syrový. Jíst se
dají i podzemní cibule. Ty se
v kuchyni používají nejméně. V konkurenci s
česnekem kuchyňským jejich chuť
většinou prohrává. Jsou vhodné k
jídlu až na konci léta, kdy už máme spoustu
další, většinou zajímavější,
zeleniny. Chutě a vůně v kuchyni Česnek medvědí má velmi
intenzivní vůni, v níž je možné vysledovat i stopy čpavku. I když jsou listy
podobné konvalinkám, které jsou jedovaté, při sběru se nikdy nespleteme, když
list rozemneme v ruce a přičichneme. Syrové na
drobno nakrájené
listy oživí nejrůznější lehké
tvarohové pomazánky, jogurtové zálivky či
bramborovou
kaši. Dodá svižnou jarní chuť smetanovým
polévkám nebo rizotu. Pro milovníky
vařeného hovězího je ideální
přísadou do vývaru. Znalci velmi oceňují
filé
zabalené před pečením do čerstvých listů. Zkuste
nasekané lístky přidat spolu s
kopřivovými do velikonoční nádivky. Z
medvědího česneku si můžete udělat i
pesto, jen místo bazalky použijete tuto jarní bylinku.
Nejjednodušší příprava
je prosté spaření listů na másle, což připomene
špenát, akorát do něj nemusíte
přidávat česnek :) Pesto s medvědím česnekem POTŘEBUJETE: svazek medvědího česneku hrst piniových oříšků (nebo
vlašských ořechů) 2 - 4 lžíce olivového oleje špetku soli 30 g parmezánu POSTUP PŘÍPRAVY: Medvědí česnek umyjte.
Rozmixujte listy s oříšky za postupného přidávání oleje. Poté přidejte
nastrouhaný parmezán a dochuťte lehce solí. Pesto můžete skladovat v lednici
zakápnutý olivovým olejem nebo ho rovnou použít. Výborné je s čerstvými
těstovinami. Polévka z medvědího česneku POTŘEBUJETE: 2 střední brambory 1 svazek medvědího česneku 1 litr zeleninového vývaru 150 ml smetany mletý muškátový oříšek sůl čerstvě mletý pepř 4 krajíce chleba POSTUP PŘÍPRAVY: Brambory
nakrájejte na
kostičky a vařte je ve vývaru nebo ve vodě s bujónem.
Ochuťte solí, pepřem a
mletým muškátovým oříškem.
Než brambory úplně změknou, přidejte nakrájený
medvědí česnek. Nakonec vmíchejte smetanu, nechte
krátce provařit a polévku
rozmixujte dohladka. Během vaření nakrájejte
chleba na kostky a opražte nasucho nebo osmažte na kousku másla. Polévku
podávejte s krutony nebo s krajíčkem chleba a ozdobte čerstvými nasekanými
listy česneku. Přírodní lékárna Česnek má
samozřejmě i skvělé
léčivé a čisticí účinky. Účinně
pročišťuje ledviny, játra, žlučník a krev.
Umí
ozdravit střevní flóru, léčí
infekční průjmy, rozšiřuje cévy, snižuje
krevní
tlak a posiluje práci srdečního svalu. Působí
antisepticky tím, že brání vzniku
tukových a minerálních usazenin
cévních stěn. Pomáhá při bolestech břicha,
při
nadýmání, při plicních a
průduškových zánětech. Zkrátka
ideální jarní bylinka,
která pomůže tělo detoxikovat po zimních hodech.
Šťáva z listů se dá používat
jako repelent proti hmyzu. V minulosti se šťávy z česneku
využívalo při
desinfekci v domácnostech. Skladujte ho v lehce
prodyšném (např. v otevřeném) plastovém sáčku v lednici. Neumývejte ho dříve
než před samotnou konzumací. Takto vydrží až několik dní. Nebo ho omyjte,
osušte, nasekejte a zamrazte. Budete ho mít takto připravený k dispozici po
celý rok. Listy jdou také nasušit. Na rozdíl od
klasického
česneku se tento pěstuje pro konzumaci listů, jako vhodný
doplněk výživy. V
česneku medvědím najdeme silice, vitamíny,
minerální látky a zanedbatelné
nejsou ani látky snižující hladinu cukru v krvi.
Obsahuje značné množství jódu
atd. Vyráží velmi brzy na jaře a jeho
užívání přispívá ke kompletní
jarní
očistě organizmu. Cibulky sázejte do trsů (1 trs = 10 a
více cibulek). Mohu Vám
ze své dlouhodobé zkušenosti potvrdit, že se tak
nejlépe ujímá a roste. Česnek
m. má rád vlhké, humózní a
kypré půdy na stinných místech, ale pokud
máte možnost
ho pravidelně zalévat poroste vám téměř
všude. Nehnojit ani nevysazovat do
vyhnojené půdy! Čerstvá nať česneku medvědího je
vhodná i jako kuchyňské koření
atd. Má antibiotické, močopudné
a projímavé účinky. Působí na zácpu stejně dobře jako na průjem. Dále
působí proti hnilobě, snižuje krevní tlak, podporuje paměť. Pročišťuje a
odhleňuje organismus. Při rýmě a kašli se česnek medvědí užívá ve formě
tinktury jako kapky. Ve větších dávkách může
česnek medvědí vyvolat zvracení, průjmy a záněty ledvin!!! S příchodem
jara bychom
neměli zapomenout na pravidlenou jarní očistu organismu,
která je pro naše tělo
velmi prospěšná. S tímto nám může
velmi pomoci bylinka zvaná česnek
medvědí. Čerstvě zelené, kopinaté, lesklé
listy se podobají listům konvalinky,
vyrůstají z podlouhlé cibule, která je obalena
bílými, průsvitnými šupinami.
Hladký, bledě zelený stonek, vysoký až 30 cm,
je ukončen koulí bílých květů.
Česnek medvědí roste pouze na humusovitých vlhkých
loukách, stinných a vlhkých
nivách, pod keři, v listnatých horských
lesích. Jeho silnou česnekovou vůni
ucítíme dříve, než rostlinu spatříme. Tato
vůně mu přinesla i název „divoký
česnek“. A právě tato vůně
připomínající česnek vyloučí možnou
záměnu s
konvalinkou nebo jinou jedovatou bylinou. Brzy z jara jsou mnohé
lužní lesy
pokryty čerstvými, zelenými listy česneku
medvědího. Vyrůstají ze země v dubnu
a květnu, někdy i dříve. Kvete však až uprostřed května a
v červnu. Dřímají v
něm mohutné léčivé síly a
vypráví se, že i medvědi ho hledají po
zimním spánku,
aby si jím pročistili žaludek, střeva a krev. Česnek
medvědí má v podstatě
všechny vlastnosti našeho česneku, je ale mnohem
léčivější. Proto je zvláště
vhodný pro jarní omlazovací kúry,
kúry na odstranění škodlivých látek
a léčí i
chronické choroby kůže. Usušené listy
ztrácejí léčivé účinky. Proto se pro
jarní pročišťovací a odhleňovací
kúry používají čerstvé listy. Drobně
nakrájené listy medvědího česneku
dáváme na chléb s máslem, jemně
posekané
používáme jako koření do polévky,
sypeme jimi brambory a podobná jídla. Listy
můžeme připravit také jako špenát nebo
salát. Používáme-li je ve větším
množství, mají štiplavou chuť, proto bychom je
měli při přípravě jako špenát
vylepšit tím, že je smícháme s kopřivou. Mladé rostlinky sbíráme v
dubnu a v květnu, tedy ještě před rozkveteni, cibulky koncem léta anebo na
podzim. Cibulky česneku medvědího můžeme používat místo česneku setého. Lidé s
citlivým žaludkem by měli listy a cibulky nakrájet nadrobno, zalít je vřelým
mlékem, nechat dvě až tři hodiny vyluhovat a pak tekutinu pít po doušcích.
Způsob úžívání: Jako koření Tinktura Víno Česnek
medvědí je jednou z
nejznámějších rostlin lidového
lékařství a má mnoho způsobů využití.
Sbírají se
listy, nať i cibule.Droga z česneku se může použít při
nachlazení, při
onemocnění horních cest dýchacích,
má baktericidní účinky.Snižuje také
krevní
tlak a působí proti kornatění cév.
Používá se jako prostředek ničící
škodlivé střevní baktérie, dále
také proti nadýmání, proti střevním
parazitům.
Použití: Listy a stonky se,
přidávají
se do salátů. Mají typickou česnekovou příchuť,
jsou však méně aromatické než
listy a stonky česneku setého. Česnek medvědí se
užívá čerstvý, jeho účinky se
sušením ztrácejí. V současné době se
v kuchyních začal znovu objevovat tzv.
česnek medvědí (české lidové názvy jsou
cikánský česnek, česnek planý, lesní
česnek, divoký česnek, hadík, lenek). Medvědí
česnek má podobné vlastnosti jako
česnek, avšak voní o něco jemněji. Pro medvědy je
tato rostlina první
potravou, kterou konzumují po zimním spánku, odtud
tedy pochází jeho název.
Tento česnek však není oblíben mezi
sedláky, neboť dává mléku jejich krav
nezaměnitelný pach. Medvědí česnek je velmi
stará léčivá rostlina a byla
známá už Germánům a Keltům. V sídlech z
mladší doby kamenné, v předhůří Alp, se
našly až překvapivě často zbytky medvědího česneku.
Keltové z Walesu tuto
rostlinu uctívali, jedli ji před bitvou, aby se tímto
způsobem posílili a mohli
jít do boje. V každém případě ovlivňuje
síra v kombinaci s účinnými
látkami česneku, kterými jsou glykosid, allicin a
éterické oleje, funkce
žaludku, střeva, žlučníku a jater. Lidové
léčitelství připisuje této
rostlině pozitivní vliv na arteriosklerózu, na
vysoký krevní tlak a na poruchy
trávení, zvláště při nechutenství,
nadýmání a průjmů. Údajně
působí také
na slabé snižování krevního tlaku a rovněž
platí jako dobré rostlinné
antibiotikum. Medvědí česnek je přírodní
prostředek, přispívá k optimální výměně látek v těle, což má za následek
zpomalení procesu stárnutí cév a buněk a přirozeně i buněk mozkových. Medvědí
česnek si můžeme rovněž pořídit ve formě kapslí bez pachu, často v kombinaci s
jinými rostlinnými účinnými látkami. Detoxikácia podľa
medveďa - medvedí cesnak
Keď sa na jar medveď
prebudí zo zimného spánku prvé, čo urobí pustí sa hľadať rastlinu
s cesnakovou vôňou. Vedie ho inštinkt, aby si po zime prečistil žalúdok,
črevá a krv. Ľudia si to všimli. Rastlinku nazvali medvedí cesnak
a začali ju používať podobne, na jarné prečistenie a získanie prvých
jarných liečiv z prírody. K pozvánke do prírody pridávam pár poznámok
o zdravotných účinkoch medvedieho cesnaku a pár jednoduchých receptov. Zdravotné účinky:
Sú veľmi podobné cesnaku
kuchynskému, pretože obsahuje rovnaké zlúčeniny ako kuchynský cesnak. Navyše
zelené listy medvedieho cesnaku obsahujú chrolofyl, zelený fotosynteticky
pigment, v ktorom je ukrytá energia slnka. Je prvou
jarnou rastlinou, ktorú môžeme konzumovať. Detoxikačné účinky na
organizmus Prečisťuje tráviaci systém Prečistí obličky, močové
cesty, podporuje močenie Priaznivo vplýva na vencové
tepny srdca. Používa sa pri ženských
chorobách a výtokoch. Detoxikácia znižuje škodlivý
vplyv nikotínu na ľudský organizmus. Čistí zahlienené pľúca,
priedušky a zmierňuje dýchacie ťažkosti Optimalizuje cirkuláciu krvi
v tele a v mozgu a tým Podporuje pamäť Znižuje krvný tlak Pôsobí pri nespavosti Účinkuje proti závratom,
tlaku v hlave, úzkosti, skľúčenosti a hučaniu v ušiach Zabraňuje kôrnateniu ciev
a skleróze Má
antibakteriálny
účinok, ktorý súvisí so schopnosťou
zvýšiť odolnosť buniek voči baktériám Podporuje hojenie otvorených
rán Pomáha pri liečbe žalúdočných
vredov Znižuje bolesť spôsobenú
zápalom Liečia sa ním kožné vyrážky,
povrchové vredy, lišaje. Detoxikácia organizmu znižuje
pocit únavy a dáva pocit zdravia. Medvedí cesnak sa nedá kúpiť. Dá sa
nazbierať priamo v prírode. A tak prechádzka jarnou prírodou zlepšuje fyzickú
kondíciu a po celotýždennom strese v práci prináša psychickú relaxáciu. Spôsob úpravy,
konzumácia, použitie v kuchyni, recepty: Listy alebo cibuľky
medvedieho cesnaku sa konzumujú v čerstvom stave. Sušením sa jeho liečivé
účinky strácajú. Nakrájané listy sa môžu uložiť aj na zimu ak ich zalejeme
alkoholom a na dva týždne necháme vylúhovať, potom scedíme
a používame po kvapkách (pijeme, alebo natierame rany). Čerstvé nakrájané listy sa
dajú konzumovať Nakrájané na maslový chlieb
- rýchle a veľmi chutné použitie. Keď pôjdete na výlet tak si chlieb
s maslom pribaľte a potom konzumujte priamo v lese
s čerstvo odtrhnutým cesnakom. Ako korenina, jemne posekaný,
do hotovej polievky Ako korenina, pri pečení
pokryjeme celými listami mäso alebo ryby Ako špenát, klasická
špenátová úprava Ako šaláty, na rôzne spôsoby
(jeden z receptov uvádzam nižšie) Ako liečivé víno, pokrájané
listy krátko povaríme v 250 ml bieleho vína, necháme pár minút vylúhovať,
scedíme, osladíme medom a cuckáme po lyžičkách, hlavne pri kašli. Podobne listy môžeme zaliať
vriacim mliekom. Po 2-3 hodinovom odstátí precedíme a po dúškoch vypijeme,
hlavne pri kašli, prípadne pri poruchách zaspávania. Už viac rokov
používam
tlakový odšťavovač Green Star s výhodou na
odšťavovanie listov medvedieho
cesnaku. Výťažnosť je mimoriadne vysoká, asi 75%, tak
sú tie listy šťavnaté.
Zvyšných asi 25% drte natlačím do
igelitového vrecka, vyformujem plochú
tehličku a nechám zamraziť. Používam ju do polievok na
zahustenie a dochutenie
po celý rok. Je to zároveň dobrá vláknina.
Podľa mojej skúsenosti cesnaková
šťava vo fľaši v chladničke na dverách
vydrží, bez akejkoľvek konzervácie, celý
rok bez toho, aby nejak stratila na svojej sile. Ak však nie je
v chladničke,
hlavne počas teplých letných dní, skysne, ale
stále máme potom k dispozícii
kvalitný ocot s jemnou cesnakovou príchuťou, na
ochucovanie polievok, šalátov a
podobne. Určite sa vyrovná známemu octu Balsamico,
pretože je naviac robený z
prvotriednych prírodných surovín. Ešte
zdravotné využitie: Táto surová šťava z
listov medvedieho cesnaku má všetky vlastnosti ako
náš cesnak siaty, len je
oveľa účinnejšia a liečivejšia. Prečisťuje
žalúdok, črevá a krv. Pôsobí proti
akútnym aj chronickým hnačkám, ale aj proti
zápche. Čerstvá šťava sa používa na
ťažko sa hojace rany, ale aj na chronické choroby kože.
Podporuje pamäť,
zabraňuje kornateniu ciev, ateroskleróze. Hodí sa na
dochucovanie polievok,
omáčok, pomazánok, šalátov, zeleniny,
mäsových a rybích jedál. Alebo ako liek,
10–20 kvapiek do vody alebo teplého mlieka. Ak by to
niekto už tento rok
nestihol a chcel by šťavu vyskúšať, mám
niekoľko fliaš naviac. Medvedí cesnak, mandle,
paradajky, papriky, tuniak v oleji, olivový olej, mleté korenie,
soľ 1. Rozmiešame soľ
a mleté korenie, prípadne sušenú petržlovú vňať v olivovom oleji 2. Pridáme pokrájané mandle
(alebo vlašské orechy) 4. Pridáme pokrájané papriky
(alebo uhorky), paradajky 5. Primiešame tuniaka (alebo
slaný balkánsky syr) 6. Pridáme pokrájaný medvedí
cesnak a všetko dobre premiešame Podávame samostatne alebo s hriankou (prípadne posypeme na kocky nakrájaným a zapečeným chlebíkom) Obměna: Nakrájaný umytý na
drobno nasekaný zmiešat s nakrájanými paradajkami na malé kocky,oregano,soľ,petrzlenová
vnatka,bazalka,na malé kocky tvrdý syr a také studené dávať na nasucho opečenú
veku na teflonovej panvici. |
|
Přepnout na plnou verzi |